Obývací pokoj a kuchyně, dva v jednom

Současná uspěchaná  doba se bezpochyb podepisuje na uspořádání bytu, především na řešení centrální obytné zóny, kde se stává fenoménem společný prostor pro kuchyni a obývací pokoj. Spojení těchto dvou místností v jednu velkou si prostě vyžádala doba. Je nezbytným důsledkem životního stylu – hodně prace, pozdní návraty domů - kdy jindy strávit společné chvíle s rodinou než večer ve velkém společenském prostoru.

Pak může jeden z partnerů vařit, zatímco druhý odpočívá v obývacím pokoji; mohou tak být spolu a sdílet třeba zážitky z celého dne. Aby však bylo takové uspořádání účelné a vyhovovalo všem „účastníkům“ bydlení, je třeba při budování kuchyně dodržet určitá pravidla. Zásadními problémy, které by mohly symbiózu obývácího pokoje a kuchyně narušit, bývají hluk a pach z vaření.

Eliminovat pachové ruchy můžeme umístěním kuchyňské části do plynule navazujícího prostoru, který má vlastní okno a nainstalovat zde optimální odsávací zařízení. V případě hlučnosti, jejímž zdrojem pak bývají právě digestoře a doplňují je myčky, bude řešením nákup domácích spotřebičů, které vykazují minimální decibelové projevy.

Údaje na štítku bychom si proto měli ověřit přímo na prodejní ploše, nebo přímo v provozu u někoho doma. Měli bychom však mít na paměti, že hlučnost jednotlivých zařízení nemusí být výrazná, ale pokud budou oba pomocníci v chodu najednou, je rázem po klidu.